Co uděláte, když je něčeho nedostatek? Najdete cestu, jak to nahradit něčím jiným. Takhle se původně rozmohly nejen náhražky kávy, ale i plasty.
Kdyby se počátkem 20. století nezačaly zkracovat sukně, pravděpodobně by se nemuselo řešit, čím nahradit přírodní materiál. Punčochy se dříve vyráběly z hedvábí, které se kvůli 2. světové válce stalo nedostatkovým zbožím. Prvních 5 milionů nylonek od americké společnosti DuPont zmizelo z pultů obchodů během několika hodin. To se psal květen 1940.
.png)
První syntetický kaučuk vznikl v Německu v roce 1909. Konkurenční výzkum proběhl i v carském Rusku a během 1. světové války tam nahradil nedostatkový přírodní kaučuk. Po válce se přešlo zpátky k přírodní variantě, ale ta začala být příliš drahá, takže se řešilo, čím ji nahradit. Syntetický kaučuk se naplno dostal do popředí zájmu Západu během 2. světové války. Mocnosti Osy se totiž zmocnily skoro všech světových zdrojů přírodního kaučuku.
Takové množství plastů se celosvětově vyprodukuje.
v milionech tun
reálná produkce
předpokládaná produkce
zdroj: UNEP, 2021
Pusťte si rozhovor s prof. Josefem Jančářem z Vysokého učení technického v Brně.
Plasty jsou lehké, levné a mnohoúčelové. Snadno se zpracovávají při nízkých teplotách a výrobky lze produkovat ve velkém množství. Nastolily nové možnosti v zubním lékařství, chirurgii, plastické chirurgii, stavebnictví a dopravě. Auta jsou díky plastům lehčí.
Výrobcům se ekonomicky vyplatí zpracovávat jenom některé plasty. Skládkování jedné tuny plastů je ještě docela levné, takže se to často jeví jako nejjednodušší řešení. Problémem je také rozmanitost plastů. Na třídicí lince je často těžké rozpoznat, o který plast zrovna jde. Každý z nich má jiné chemické složení, takže je zpracovatelný při jiných teplotách, při kterých se jako materiál neznehodnotí.
Žijeme v lineární ekonomice. Ze zdrojů vyrábíme produkty. Pak je rozvážíme po celém světě, používáme je a na konci jejich životnosti je vyhodíme. Ano, něco málo zrecyklujeme. Pořád ale v EU končí polovina odpadů na skládkách nebo ve spalovnách. Alternativou k lineární ekonomice je ta cirkulární.
Cirkulární ekonomika je systémem s téměř nulovým odpadem. Odpady se vrací do oběhu díky recyklaci. Připomíná to přírodu, ve které odpad neexistuje. Když ze stromu opadá listí, přírodní procesy toto listí zužitkují jako výživu půdy, z níž strom prosperuje. Zárodky cirkulární ekonomiky jsou mezi námi už dlouho. Patří sem oděvní second-handy či antikvariáty. V současnosti se upírá větší pozornost i k udržitelné módě a odmítání tzv. fast-fashion.
Není to pouze o tom, že všichni budeme „jenom“ třídit odpad. I firmy musí začít víc přemýšlet nad tím, co bude s jejich výrobky, až doslouží. Proto se u PET lahví řeší, jestli by se měly zálohovat. Když odpadu přidáme ekonomickou hodnotu, můžeme jej snáze vrátit do oběhu. Také se uvažuje, jestli by výrobce neměl nést větší odpovědnost za celkový dopad daného výrobku na životní prostředí (tzv. rozšířená odpovědnost výrobce). Pokud by se musel starat o zpětný odběr, recyklaci i konečnou likvidaci svých výrobků, bude je lépe navrhovat. Firmy také řeší, do čeho mají své výrobky balit. Mají vybírat obaly s co nejnižší uhlíkovou stopou, nebo ty z jednoho materiálu, který bude snadno recyklovatelný?
Po několika recyklacích se recyklovatelné materiály „unaví“ a už neposkytují potřebné bezpečnostní vlastnosti. To ale neznamená, že se nenajde využití i pro „unavené“ plasty.
